O KAPLI
.jpg)
Kaple Panny Marie Bolestné v Kámeně místo posledního odpočinku urozeného a statečného rytíře
Jana Kryštofa Malovce z Malovic, pána na Kámeni, Zvěstově a Libouni
Historie
Nacházíme se na místě, které je spjaté především s rodem Malovců z Malovic. Tento rod hrad i kámenské panství vlastnil od roku 1523 po dobu téměř dvou set let. Z rodu Malovců se do historie Kámena nejvýznamněji zapsal Jan Kryštof Malovec (JKM), pán na Kámeni, Zvěstově a Libouni. Zastával vysoké a čestné úřady v Praze, především ve staroměstské části. Díky značnému jmění nechal společně se svou manželkou Marií Veronikou Švihovskou ve druhé polovině 17. století původně gotický hrad přestavět na pozdně renesanční residenční sídlo.
Do nedávné doby jsme si mysleli, že kapli Panny Marie Bolestné (PMB) nechal na tomto místě, kterému se říkalo Panenská louka, postavit JKM. Podle průzkumu zdiva při rekonstrukci kaple se ovšem ukázalo, že v těchto místech již objekt kaple stál. V první polovině 17. století (1630-40) si na tomto místě nechal menší kapli postavit Václav František Malovec z Malovic - otec JKM. Jednalo se o jednoduchou obdélníkovou kapli s přiléhající čtvercovou sakristií. Pravděpodobně už v této době byla kaple zasvěcena PMB, jelikož by si podle všeho velmi zbožný JKM nedovolil kapli ,,přesvětit”.
Impulzem pro vybudování nové kaple v Kámeně se stal odklon rodu Malovců od evangelické víry, ke kterému došlo v rámci rekatolizace šlechty roku 1623. A jako důkaz toho kroku mela sloužit vybudovaná kaple. Druhým, neméně důležitým impulzem, se stal fakt, že kaple Korunování Panny Marie umístěná na hradě již prostorově ani technicky nevyhovovala.
JKM nechal kapli v letech 1667 – 71 přestavět. Důvodem přestavby byla především nevyhovující velikost stávající kaple pro umístění rodové hrobky, konání zádušních mší a rituálů vážících se k barokní přestavbě o tzv. dobré smrti. Do této doby byli kámenští Malovcové pohřbíváni do krypty v kostele sv. Jiří ve Věžné.
Kaple Panny Marie Bolestné byla vedena jako svobodná panská kaple s právem veřejných bohoslužeb. Již od počátku svého založení byla nedílnou součástí hradu a majitelé Kámena po léta plnili vůči ní své patronátní povinnosti. Mezi příkladné patrony patřili např. manželé Breuerovi, kteří nechali kapli včetně oltáře a kazatelny roku 1889 opravit a vybavili ji novým drobným inventářem.
Ohledně patronátu byl ovšem také veden spor. Existenci svého závazku popřel poslední soukromý majitel hradu Antonín Fleissig. Odmítl financovat opravu střechy, kterou na žádost Okresního výboru v Pelhřimově, opravila obec a dožadovala se peněz (9075,- Kčs) od majitele hradu. Na pelhřimovský úřad střídavě chodily dopisy od AF a zástupců obce o důkazech trvání či zániku patronátu. Spor se táhl od roku 1935. Poslední dopis je datován 1941, poté se již žádné zprávy o tom, jak spor dopadl, nedochovaly.
Církevní obřady se v kapli PMB konaly pravidelně až do roku 1984, poté byla kaple opuštěna, uzavřena a ponechána svému osudu. Bezúdržbový stav se podepsal zejména na vzácném mobiliáři.
V roce 2002 byla kaple v rámci delimitace zapsána jako nemovitost patřící farnosti ve Věžné. Kraj Vysočina převzal kapli do svého majetku koncem roku 2017 a již o rok později byla zahájena rozsáhlá a nákladná rekonstrukce, která byla ukončena v polovině roku 2022. Správu nad kaplí vykonává Muzeum Vysočiny Pelhřimov, pod které spadá i hrad Kámen.
Architektura
Architektonicky je kaple řešena jako jednolodní obdélníková stavba s pravoúhle uzavřeným presbytářem, čtvercovou sakristií a s oratoří v patře.
Má minimum architektonických prvků. Západní průčelí kaple je rozděleno čtyřmi pilastry na 3 pole. V prostředním poli je na kamenném portálu datum ukončení stavby 1671 a 3 erby s datem 1667. Erby patří JKM a jeho dvěma manželkám – Anně Barboře z Kokořova a Marii Veronice Švihovské z Rýzmberka. Rok 1667 je pak rokem zahájení přestavby kaple. Nad portálem je reliéf PMB s mečem v srdci (její atribut). Reliéf zhotovil v roce 1927 akademický sochař František Rous, který byl u tehdejšího majitele AF na letním bytě. Kvůli reliéfu bylo zazděné oválné okno, tzv. volské oko, což změnilo původní barokní hru světla v interiéru kaple.
Do kaple vedou celkem čtyři vchody – 2 boční (sever, jih), hlavní (Z) a východní, ze kterého lze vstoupit rovnou do oratoře.
Okolo kaple byla vystavěna ohradní zeď se čtyřmi menšími šestibokými kapličkami, které byly zasvěceny různým světcům. Dle dochovaných soch víme, že první byla zasvěcena sv. Prokopovi a druhá sv. Janu Nepomuckému. Obě sochy jsou umístěny v kapli.
Zeď, kapličky i menší hřbitov, založen pravděpodobně v 18.st., byly okolo roku 1832 zničeny kvůli výstavbě silniční komunikace. Podoba zdí ani kapliček se bohužel nedochovala. Jediné vyobrazení kapliček je na vedutě od Johanna Venuta z roku 1809. Kapličky jsou také zachycené na mapách ze všech vojenských mapování.
Hrobka
Jak již bylo řečeno, kaple měla plnit především funkci rodinné hrobky. Vstup do ní je umístěn mezi modlitebními lavicemi. Původně byl vchod označen náhrobním kamenem, kde je vytesána legenda, jejíž volný překlad zní takto: ,, …Léta Páně 1677, 20. dne měsíce července, to je den sv. Eliáše proroka, mezi devátou a desátou hodinou německou večer ráčil pán Bůh všemohoucí urozeného a statečného rytíře Pana Jana Kryštofa Malovce z Malovic, pána na Kameni, Zvěstově a Libouni, J. M. Cs. Rady soudce zemského hejtmana Menšího města Pražského a nejvyššího berníka království Českého z tohoto bídného světa povolati a zde pochován jest. Jeho duši ať je Pán Bůh milostivý… " Na přání majitele Jaroslava Bezdíčka byla hrobka roku 1913 otevřena a náhrobní kámen byl vložen pod kůr. Na jedné z rakví byla nalezena cínová destička, na které byl napsán epitaf JKM. Tato destička byla sejmuta a stala se součástí hradního depozitáře, nyní je ve sbírkách MVP a můžete ji vidět v expozicích hradu.
Krypta je obdélníkového tvaru s obloukovou klenbou, tvořena cihlami. Rozměry 480x332x198cm.
Jako první byl do hrobky uložen roku 1677 JKM, dále bylo do hrobky pohřbeno několik dalších osob. V jejich počtu se prameny neshodují (od 10 do 13). Dle antropologického výzkumu krypty z roku 2018 byly nalezeny a určeny ostatky dvanácti jedinců – šesti dětí a šesti dospělých. Těchto 12 lidí bylo do krypty pohřbeno během necelých 100 let. Do hrobky byli pohřbíváni především majitelé panství a jejich blízcí příbuzní. Kromě koster se nalezlo také množství archeologických předmětů - amulety, růžence, prstýnky, korálky, zbytky textilu, botičky. Tyto archeologické předměty budou po konzervaci vystaveny také zde v kapli.
Nyní je hrobka vyčištěná a na kosterní pozůstatky, které se sem navrátí na podzim, byly pořízeny nové truhličky.
Vnitřek
Zařízení kaple pochází z velké části z doby její výstavby, tedy raného baroka. Architektura původního oltáře je velmi jednoduchá, založená na kontrastu černých ploch a bohatých zlacených řezbách.
Uprostřed portálového oltáře s tordovanými sloupy je umístěna socha PMB. Okolo oltáře je rozmístěno 5 andělů nesoucích symboly umučení Ježíše Krista – sloup, kříž, žebřík, kopí, houba.
Ve vítězném oblouku dnes vidíme obvyklou kompozici Ukřižování – ukřižovaný JK, Panna Marie a sv. Jan Evangelista. Tyto sochy sem byly dány v pol. 18. století. Původně oblouk zdobilo Ukřižování, které je dnes umístěné na levém bočním oltáři. Pod křížem se dochovala pouze jedna postava Máří Magdaleny.
Důležitou úlohu v kapli hrálo efektní osvětlení nejen v podobě svící a pochodní. Tuto kapli stavitel navrhl tak, aby paprsky při ranním slunci osvítily anděly na vrcholu oltáře. Ti pak budili dojem, že přichází pro duši zemřelého. Naopak v pozdních odpoledních hodinách slunce svítilo západním oknem (zazděno kvůli reliéfu) na oltář a sochu PM ozařovalo tak, že vypadala, jak kdyby z něj vystupovala.
Na druhém bočním oltáři je v baroku velmi oblíbená socha Piety, tedy znázornění utrpení a bolesti Boží Matky nad ztrátou jediného syna. Původně socha stála v nice u hlavního vchodu do kaple. Tato socha se stala vyhledávaným objektem při poutích.
Poprsí kazatelny zdobí portréty evangelistů – sv. Matouš, sv. Marek, sv. Lukáš, sv. Jan Evangelista. Na zábradlí jsou pak namalované rodové znaky JKM a jeho manželek.
Dále se pak v kapli nachází dvě sochy (pol. 18. stol.) – socha sv. Prokopa a Jana Nepomuckého (vchod), které byly umístěné v kapličkách okolo samotné kaple.
Na zděném kůru stojí varhany. Podle organologů se pravděpodobně jedná o varhany z dílny varhanáře Jakuba Krejčíka z Počátek, vyrobených kolem roku 1750. Původně byly varhany umístěné v kostele sv. Jiří ve Věžné a sem do kaple byly přestěhovány ve 2. pol. 19. století.
Toto rozvržení kaple, s menšími úpravami (pokud nepočítáme i chátrání), je zde od poloviny 18. století. Původní rozložení kaple za JKM bylo ovšem jiné.
Jak již bylo řečeno, tento objekt měl plnit především funkci rodinné hrobky, zejména pak jako místo posledního odpočinku urozeného pána JKM.
Pro období baroka jsou ve vyšších společenských vrstvách charakteristické výpravné pohřby s veškerými poctami. Byl kladen důraz na představu o tzv. dobré smrti, ke které se vázalo konání zádušních mší a rituálů.
Zádušní rituál lze rozdělit na dvě části. První z nich – pohřební průvod (Pompa funebris), začal v domě nebožtíka, tedy v tehdejším kámenském zámku a skončila vnesením rakve s ostatky do kaple PMB. Podstatou celého průvodu bylo rozjímání u čtyř kapliček, které měly představovat poslední soud, ráj, peklo a očistec.
Zádušní rituál uvnitř kaple pak připravil divákům důmyslné barokní divadlo založeného na široké škále rozličných vjemů. Středem kaple se po smrti JKM stalo místo určené pro castrum doloris, což můžeme z latiny přeložit jako hrad smutku, ve staré češtině smrtoslavné lešení). Jednalo se o dočasnou dekorativní stavbu vybudovanou okolo katafalku pro uctění památky zesnulého. Zprvu tato pocta patřila pouze králi, v baroku se pak rozšířila také do vyšších společenských vrstev. Velikost zdejšího katafalku naznačují čtyři svícny před modlitebními lavicemi. Tyto svícny jsou původní a byly umístěné po stranách katafalku. Dohromady jich patrně bylo 24 kusů různých velikostí (3 řady).
Castrum mívalo složitou a propracovanou ikonografickou výzdobu plnou symboliky, jejíž účelem byla oslava zemřelého prostřednictvím piedestalů, erbů, epitafů, soch, obrazů, květin. Vrchol baldachýnu castra pak opět v duchu Mementa mori zdobila lebka se zkříženými hnáty.
Přestože castrum doloris bývalo dočasnou výzdobou kostelů (měsíce, max. pár let), zde v kapli vydrželo minimálně 50 let po smrti JKM. Lze tedy usuzovat, že kaple PMB byla jakousi ochranou skořápkou castra doloris, jakožto pomníku kámenského pána.
V roce 1713 prodal JKM ml. (syn JKM) panství se zámkem a kaplí rodině Kresslů z Qualtenberka. Tím se de facto otevřela cesta k likvidaci původní koncepce kaple a jejího okolí. Mezi Kresslovými a JK ml. zřejmě došlo k úmluvě, která spočívala v tom, že bude pohřben do rodinné hrobky a kaple (prozatím) zůstane tak, jak ji nechal zřídit jeho otec. JKM ml. zemřel roku 1726 a skutečně zde byl pohřben. Po jeho smrti se pak kaple začala upravovat.
Oltář doplnila nová nika, která obklopila centrální sochu PMB a zakryla původní zlacený latinský nápis ,,Tvojí duší prošel meč bolesti” (Tuam Animam doloris gladius Pertransivit). Oltář byl doplněn o boční průchody a byl odstraněn původní tabernákl, který nahradil nový svatostánek představěný před původní predelu. Byla také pořízena Křížová cesta, která je nyní uložena v depozitáři.
V neposlední řadě pak došlo k zániku castra doloris. Je to pochopitelné, jelikož stavba překážela při liturgických obřadech. Zdánlivě se smrtoslavné lešení nedochovalo, ale díky nálezům objeveným v rámci restaurování mobiliáře kaple lze konstatovat, že torza původního castra doloris nacházíme v současné výzdobě kaple. Jeho rozřezáním vznikly oba boční oltáře. Na levý oltář bylo umístěné ukřižování z vítězného oblouku a na pravý byla umístěna Pieta, stávající u vchodu. Místo ní se nechala vyrobit Pieta jiná. Původně byly na zdech pohřební štíty, jejichž existenci dokládají dva andělé-štítonoši. Historické fotografie zachycují oba anděly. Zatímco nedochovaný levý anděl oběma rukama štít podpíral, pravý anděl se štítu nedotýkal, ale ukazoval kamsi pod sebe. Dle výmluvných gest lze soudit, že levý štít patřil první manželce JKM Anně Barboře z Kokořova, která byla v době přestavby kaple již mrtvá a druhý štít patřil JKM.
Z původního katafalku pak vznikl koš a zábradlí kazatelny. Na katafalku byly rozmístěné portréty evangelistů, rodové znaky JKM a jeho manželek - dva z nich jsou nyní na vítězném oblouku.
Obě čela castra doloris zdobily tzv. putti – děti podobné andělům často bez křídel. Těch bylo celkem osm – 4 na baldachýnu, 4 u paty cínové rakve. Identické sošky vždy v páru symbolicky ukazovaly na lebku vrcholu baldachýnu a rakev. Dodnes se nám zachovaly andělíčci pouze dva. Jsou umístěni na horní římse hlavního oltáře.
Celý prostor kaple stavitel koncipoval s důrazem na prezentaci myšlenky umocnit pocit lidské nicoty před tváří smrti, a především Boží všemohoucností. Prostor kaple překypoval vůní květin, koření a kadidla. Diváka pohlcovaly opakující se liturgické modlitby, kázání a zádušní zpěvy. Dalo by se tedy říci, že celá kaple byla postavena na efekt.
Sakristie
Na hlavní loď kaple navazuje prostor sakristie, kde jsou nyní uložena paramenta, tedy bohoslužebná roucha a textilní doplňky používané při katolických bohoslužbách. Vystaveny jsou liturgické předměty ze sbírek Muzea Vysočiny Pelhřimov a jsou převážně z 19. století. Nejstarší je bílo fialová kasule (ornát), která je z 2. poloviny 18. století. Výroba liturgického textilu bývala v rukou zbožných žen, zejména řeholnic. Náročnému zdobení se věnovali i specializovaní řemeslníci, takzvaní krumpéři. Dále je tu socha sv. Jana Nepomuckého z 18. stol., která se nacházela v jedné ze čtyř dnes již nedochovaných kapliček.
Oratoř
Poloha oratoře zajišťovala JKM naprosté soukromí. Na rozdíl od gotických a renesančních oratoří byly ty barokní stavěné jako uzavřené a zasklené. Kromě vlastního vstupu má oratoř také krb, který je původní. Tento neobvyklý prvek dokládá potřebu JKM trávit zde mnoho času z důvodu hluboké zbožnosti. V oratoři je také umístěné zrestaurované křeslo, skříň a klekátko. Tyto věci by měly být také původní.